V příručkách a článcích o zdravé výživě často čteme, že jíme příliš mnoho bílého chleba a pečiva a že by bylo pro naše tělo zdravější kupovat a jíst chléb tmavý. Zdá se, že i výrobci chleba a prodejci v supermarketech toto vyslyšeli a na regálech se objevuje i tmavý chléb. Stejně nadýchaný, měkký, jako bílý, jen tmavý. Spousta lidí ho kupuje v přesvědčení, že dělají něco dobrého pro své zdraví. Jaká je ale pravda o tmavém chlebu?
Bílý chléb a pečivo je pečené z pšeničné mouky, na jemno prosáté a dlouhá léta byla tato mouka symbolem bohatství a luxusu. Protože nahrubo prosetá mouka z pšenice nebo žita, obsahující i slupky, byla tmavá a znamenala jen „obyčejný“ chléb pro chudé.
Později se ukázalo, že kvalitní bílá pšeničná mouka obsahující hodně lepku způsobuje zanesení tenkého střeva a zastavení peristaltických pohybů střev. Zkrátka natrávená potrava se v něm neposouvá a začíná zahnívat. Následkem je nadýmání, zácpa, problémy s trávením. Slupky v mouce, vláknina, které jsme v moderní době v znamená luxusu odstranili, totiž na jedné straně způsobovaly nasycení těla, tedy jsme méně snědli, ale také drážděním vnitřního povrchu střeva ho pročistily a současně vláknina je „potravou“ pro bakterie, které se v střevě přirozeně nacházejí a pomáhají nám dobře trávit.
Tyto zdravotní problémy tedy vedly k pokusům o návrat ke zdravé tmavé mouce a chlebu. Protože však všechny mlýnské technologie jsou nastaveny na kvalitní prosévání čisté bílé mouky bez jakýchkoliv příměsí, které by navíc některé úřady mohli ve své úřednické bohorovnosti považovat za zdraví škodlivé, a ve velkém množství, přišli producenti chleba s vynálezem. Místo toho, aby museli nakupovat a skladovat několik druhů mouky, péct několik druhů chleba a pečiva při jiném nastavení technologie, začali bílé těsto přibarvovat. Například karamelem. Tedy upečeným cukrem.
A tak v obchodech kupujte tmavě vypadající chléb s nadějí, že je zdravější než bílý, a on je na tom ještě hůř, protože kromě jiných chemikálií a zlepšovátek je v něm ještě i cukr. Další látka, která může za naše přibírání.
Když si příště půjdete koupit chléb, podívejte se na obalu jeho na složení a pokud není balený, vyžádejte si dokument o jeho složení. V prodejně jsou ze zákona povinni ho mít. Vláda nás sice baví bločky z pokladen a povinně vyloženým vzorem dokladu, ale co je pro nás mnohem důležitější, to se nám snaží nenápadně skrýt.
Nebo ještě lépe, zkuste si doma upéct chléb sami.
