Až příliš mnoho věcí ve svém životě považujeme za samozřejmé. Že dýcháme, že chodíme, že se máme dobře. Přitom se to vše může v jediném okamžiku změnit a najednou ztrácíme svou svobodu a volnost i bez vlastního zavinění. Stáváme se závislými, nedokážeme chodit, někdo se musí o nás stále starat a pomáhat nám.
Bezbariérové přístupy do veřejných budov a do obchodů začínáme vnímat jinak. Už to nejsou jen nějaké rampy, pokud jsme připoutáni k invalidnímu vozíku, jsou pro nás nezbytné. Nájezdové rampy nám pomáhají nakupovat i vyřizovat naše záležitosti na úřadech. Dají se ale budovat jen tam, kde není třeba překonávat velký výškový rozdíl a kde je pro ně dostatek místa.
Jedinou možností, jak se dostat do vyšších pater, je výtah pro imobilní. Dokáže bez problémů přemístit nejen vozíčkáře, ale i lidi s berlemi či s problémy kolen na správné podlaží. Taková zařízení jsou vhodné nejen do kancelářských a zdravotnických budov, ale dají se jimi vybavit i soukromé domy.
Immobilita je problém, který se netýká jen starých lidí, ale nemoc nebo úraz, který výrazně omezí pohyblivost nebo učiní člověka zcela závislého od zdravotnických prostředků a podpory druhých lidí, může postihnout kdykoliv kohokoliv.
